Tentokrát se to stalo "chybou" Zoé Valdés. Tento příběh se stal minulý týden; Bylo 15:20. a Byl jsem ve svém obývacím po

Tentokrát se to stalo "chybou" Zoé Valdés. Tento příběh se stal minulý týden; Bylo 15:20. a Byl jsem ve svém obývacím pokoji a sledoval seriál v televizi na Canal , "Jack & Jill", když jsem najednou uslyšel zaklepání na sklo okna: Bum, bum! Rychle jsem zvedl rolety, které byly napůl stažené. abych se vyhnul intenzivním slunečním paprskům a setkal jsem se s usměvavými, baculatými tvářemi a velmi temná tvář mého přítele Pepita. (Pokud nevíte, kdo je tento velký muž, zvu vás k přečtení mého příběh s názvem "Všechno se stalo kvůli prstu." Děkuji, milý čtenáři. Už to víš že tě miluji...). Také jsem se na něj usmál a pozdravil ho s otevřenou dlaní; udělal to samé a když jsem znovu viděl ty tlusté prsty, hlavně palec, Všiml jsem si, jak moje kundička začíná vlhnout. Mmmmm! Řekl jsem mu, ať chvilku počká a šel otevřít dveře... Jako potom - kolem páté odpoledne - si obvykle dávám a ponořte se do svého bazénu, měla jsem na sobě jen fialové bikiny, a krátké bílé lycrové šortky a měl na sobě cholas (plážové sandály). červené a zcela ploché. Vlasy jsem měla svázané do nahodilého drdolu, tedy bez vlasy by měly být dobře česané a s některými volnými prameny. Z příslušenství Měl jsem na sobě hodinky CASIO a náramek Good Luck... Pepe, galantní jako vždy, první věc, kterou udělal dal mi tři hlasité polibky na tvář - brazilský zvyk - mi říkal šeptem as tou okouzlující plachostí, která ho charakterizuje: Piliño, jsi moc hezká! S úsměvem jsem mu poděkoval za kompliment a přiměl ho vstoupit domov; Právě v tu chvíli ji Jill (chlapec v seriálu) požádala, aby si ho vzala. poklekl na jedno koleno a dal krásný prsten své přítelkyni Jack. A tak epizoda skončila. Ukázal jsem ho na relaxační gauč a řekl mu, ať se posadí. Vypnul jsem Televize a já jsme to komentovali: "Jak romantické, že? Jak krásná je láska!" Pepito, přikývl, podal mi tvrdý balíček, obdélníkový a poněkud těžký a pak mi řekl: Ale dá se víc věcí než šperky...otevři to, Je to pro tebe. Doufám, že se vám to líbí! Odstranil jsem pásku a květinový papír a našel knihu; byl kopie románu „Věčnost okamžiku“ od kubánské spisovatelky Zoé Valdes. Na obálce můžete vidět tvář gejši... Jelikož tvorbu této autorky neznám, trochu jsem zůstal zmatený, přesto jsem mu poděkoval a slíbil, že si to přečtu, ale řekl jsem mu to jako první Měl bych dokončit Da Vinciho kód... S milým smíchem mi řekl: Samozřejmě, když můžete, můžete si to přečíst a já se vás nebudu ptát Žádné shrnutí, ale pokud vám to nevadí, vstal a přistoupil ke dvěma mé dlaně – podívejte se na tyto stránky, prosím! Vzal knihu a otevřel ji, kde byla vysvětlující brožura krásného města Torrevieja (Alicante) jako záložka; já Dal a požádal mě, abych mu je přečetl... Znovu jsem si to pro sebe přečetl, ale Pepe mě "pobídl", abych si to přečetl hlasitý hlas, jako by byla mluvčí... Text zde nebudu přepisovat ze dvou důvodů protože je dlouhý a druhý - a to je nejdůležitější - nemám oprávnění copyright, ale řeknu, že Zoé vypráví krásně, jako protagonisté Li Ying a jeho žena Mei se milují. Více informací naleznete na stranách 44 a 45 tohoto svazku-. Když jsem dočetl, sklidil jsem potlesk od Pepita, který zvolal: Je to úžasné, nemyslíte? Chtějí... Podíval jsem se na jeho tvář - musel jsem vzhlédnout, protože ten chlap Je vysoký jako strom - a v jeho očích jsem viděl velmi zvláštní lesk: sladkost, láska, něha, ale i touha a chtíč, trochu jsem se vyděsila, když jsem si všimla jak Otřel se o mé tělo a já se otřásla, když jsem ucítila na pravém boku tvrdost jeho mužného člena. Vyskočil jsem a oddělil se od něj; Řekl jsem mu středním hlasem naštvaný, že už by mi to neudělal, že to tak nechci, že Velmi si ho vážím jako přítele, ale nic víc. Téměř v pláči (slibuji) se mě zeptal: Pili, nezlob se na mě. Jsi pro mě velmi zvláštní... Prosím, odpusť mi. prosím tě! Když jsem se mu chystal odpovědět, moje aktuální otázka? matka vešla do pokoje s ospalým obličejem - zdřímla - a zeptal se mě: O co vás žádá? Pepito odpověděl třesoucím se hlasem, stejně jako on Otřel si čelo rukou. Řekl: Sklenici velmi studené vody! Je velmi horko, paní Hildo... Moje matka řekla ano a gestem naznačila, že on Šel jsem za ním do kuchyně, on tam šel a já za ním taky. Když jsem dorazil, sedl jsem si na židli a moje matka řekla: José, posaď se. Dáte si raději pivo? Odpověděl ne a tvrdil, že za 15 minut musí být ve Vigu, doručovat objednávku s kamionem a že nemůžu pít alkohol, jen pro případ... Moje máma se smíchem komentovala: Ano, dejte si pozor, aby tam byla "vši" Civilní garda sledování pouliční lampy Redondela! Vypil tedy sklenici vody, vstal a podal svou "velkou ruku" mámě a po poděkování se na mě podívala a rozloučila se s těmito dvěma větami: Moc ráda jsem tě zase viděla. Zůstaň tak krásná! A on přišel, dal mi pusu na tvář a Zašeptal - rád bych ti udělal tu knihu. Nezlob se, ano? Nic jsem mu neřekla, ani jsem se nerozloučila. Byl jsem zmrzlý dojem. Moje matka ho doprovodila ke dveřím a slyšel jsem, jak se loučí s tato slova: Sbohem José, měj se hezky! Jakmile odešel, zamířil do kuchyně. a zamračeně se mě zeptal: A co teď chtěl? Ach, má dcero, tento muž je do tebe blázen! Musíte jen vidět, jak se na vás dívá: dělá ovčí oči sťatý... Usmál jsem se na něj a požádal ho, aby nemluvil nesmysly a jak argument, ze kterého jsem vyhrkl: "Je mnohem starší než já a mohl by být mým otcem." ke kterému Po hlasitém smíchu mi odpověděla: Ne tvůj otec, můj manžel je starší, ale hezčí! Ale ten chlap musí mít mezi sebou dobrou hadici nohy!. Propukl jsem v ohromný smích a řekl jsem mu doslovně: "Mami, ty jsi z toho úplně mimo!" Bylo už půl čtvrté a máma se mě zeptala, jestli půjdu do bazénu se vykoupat, řekla jsem mu ano, ale že nejdřív půjdu do koupelny. Řekla mi to Řekl, že musí vzít ovce na farmu a když se vrátí, v Raději se rozveselil a vykoupal se se mnou. Odpověděl jsem, že na ni počkám... A když odešla, zamířil jsem chodbou, vešel do koupelny. koupelny, zamkla jsem dveře a půl hodiny se koupala. jemné, sladké a lahodné sebeuspokojení. P.S. Nechal jsem vaši fantazii „pracovat“ na tomto vzrušujícím úkolu. Co myslíš, že jsem udělal? čekám na tvůj komentář...