Ona věřili, že je dostačující, noční vítr, hladil jeho tváře každý den. Ale když se náhle zastavil pod, že paušální hvěz

Ona věřili, že je dostačující, noční vítr, hladil jeho tváře každý den. Ale když se náhle zastavil pod, že paušální hvězd, které její začal pracovat na závratným tempem a vítr, téměř každý iota z by mohlo být roztřepené okraje jeho tváře. Stál v chodu až do jejich slabé končetin z ní spěchat a vítr vypustit jejich laskání, zaleknou mraky, že nyní hid světla hvězd. On ležel na všechny své pochybnosti a strachu a úzkosti. V nechala neozbrojených uprostřed noci, že pokaždé se stal ještě chmurnější. A to byl pak když koncipován, svět jako další různé nové a velmi nerovnoměrné vše, do té doby si myslel, že znám. Spor vedl ho ve zvednuté poloze, trvala několik hodin nehybná pod beznaděje, který začal sloučit s sám bez její čas k zachycení jeho dech, které povadlá, se snaží bránit v tomto světě, nyní se jevily tak zvláštní. Bez proti jakémukoli druhu odpor byl unést, vytrácel tak pomalu, že jeho poslední úsměv byl vybledlé do nebe, který je nyní vrací k radiant. Doufám vaše názory, jak tento malý text jako zbytek. Rád zrají v mé psaní s konstruktivní kritiku. Tisíceré díky předem!