Bylo mi dvacet let, když se stala ta nejsladší a nejmorbidnější událost, jakou jsem si kdy dokázal představit. Jednoho r

Bylo mi dvacet let, když se stala ta nejsladší a nejmorbidnější událost, jakou jsem si kdy dokázal představit. Jednoho rána mi matka řekla, že jsme byli pozváni na svatbu naší vzdálené sestřenice, ale pozvánka přišla pozdě a svatba byla bohužel až druhý den. Máma uvažovala, že nepůjde, ale nakonec jsme se rozhodli, že bychom měli jít (musím si pamatovat, že máma se před dvěma lety oddělila od táty, když ho v manželské posteli překvapila, že jí pronikli dva muži oblečení jako něžná princezna) Máma spěšně připravila šaty pro tuto příležitost a pro mě, můj promoční oblek s elegantní kravatou, druhý den se stalo neočekávané, když jsem hledala spodní prádlo, zjistila jsem, že zásuvky jsou prázdné a všechno je v kbelíku se špinavým oblečením, máma je nestihla vyprat, mami, co si mám vzít? . Moje matka byla zamyšlená a pak mi řekla: můj synu, nezbývá mi nic jiného, než ti půjčit prádlo, je to zvláštní případ a nic se neděje, neudělá tě to o nic méně mužného ani zženštilého... Byla jsem v šoku a zároveň nevěřícná... Po chvíli se objevila máma a přinesla nějaké měkké a sametově vypadající oblečení v růžové, bílé a lososové barvě. Dejte to na mého syna. Řekl mi, jako by se nic nestalo, a zůstal vedle mě, aby mi ukázal, jak si obléknout tak jemné a smyslné oblečení. S nekonečným studem jsem se začal svlékat... Nejprve nějaké růžové hedvábné kalhotky s bílou krajkovou gumičkou s vyšívanými motýlky, můj penis vibroval, když jsem cítila takový jemný dotek, maminka si musela obléknout ramínka krásné bílé podprsenky...Mami, je ta podprsenka také nutná? Ano, synku, nemáš prsa, ale musíš být dobře sehraný, třásl jsem se studem a novým a zvláštním pocitem... okamžik oblékání punčoch byl složitější a hrozilo, že moje nemotorné prsty zničí tak nádherný oděv... nech toho, mami, já ti je navléknu! Jaký sladký pocit! Jaký úžasný okamžik! Může být něco morbidnějšího, než když matka navléká svému „chlapeckému“ dítěti hedvábné punčochy? Moje chlupaté nohy však matku nepřesvědčily a oholil jsem se jako žena. Po nanesení hydratačního krému jsem si punčochy znovu oblékla a v tu chvíli jsem vybuchla: Cítil jsem brutální mrazení a vše mě opustilo, bylo mi to lhostejné, sladkost doteku hedvábí na mých přecitlivělých nohách mě nutila k ejakulaci mezi sténáním a výkřiky AAAAAAAAAAAAAAAAHHHHHHHHHHH MAAAAAMAAAAAAAAAAAAA!!!! DOOOOOOOOSSSSSSSSSSSSSSSSMIOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO tryskal husté semeno před matčiným chápavým pohledem...chápu tě, můj synu, neboj se...požitky z toho, že jsem žena, jsou tak sladké......řekla máma. Po tomto morbidním incidentu mě máma oblékla do krásné bílé krajky (lahodný a velmi ženský oděv podobný noční košilce, kterou ženy nosí pod šaty) a já si oblékl svůj oblek. Na svatbě probíhalo vše normálně, i když pocit, že mám na sobě tolik hedvábí a krajky pod šaty byl lahodně doporučený (vyzkoušejte to přátelé na každém nadcházejícím obřadu), jediný problém byl, že jsem si jednou za čas musel do koupelny upravit punčochy, protože bez silikonových podvazků mi slezly (sladká nepříjemnost na to, že jsem malá ženská) také jsem si podprsenku a podprsenku opravil na růžový detail, když jsem se dokonce vrátil k podprsence. stůl Překvapil jsem sám sebe, když jsem řekl matce: Mami, slezly mi punčochy... jako ta nejnormálnější věc na světě... Máma mi slíbila, že mi koupí podvazkový pás, tu noc jsem spala ve světle růžové saténové noční košilce a už jsem na sobě neměla pánské spodní prádlo, stala se ze mě druhá zženštilá a buzerantka v domě, nejdřív táta a teď já... PS: Ale je tak hezké být zženštilým fešákem!!!