- „Do Madridu dorazím 17. Sotva tam budu více než 24 hodin. Sejdeme se tam." Nebyl schopen odpovědět na přijatou zprávu.

- „Do Madridu dorazím 17. Sotva tam budu více než 24 hodin. Sejdeme se tam." Nebyl schopen odpovědět na přijatou zprávu. Četl jsem to a Znovu čtu: "Přijedu do Madridu..." - "Ahoj, jsi tam ještě?" - "Cože? Promiň xaharaxi, podívám se za tebou později. polibek." Byla to jediná věc, kterou stihl napsat před uzavřením Yahoo! Posel. A ještě dlouho zůstal koukat na obrazovku. Upustil svou tělo opřené o opěradlo židle, když vzhlédl k strop a zavřel oči. A vzduch se stal nedostatečným, bez ohledu na to, jak hluboko sahal. Snažil jsem se inspirovat. "Přijedu do Madridu...". Dva dny a xaharax bude v Madridu. Nedokázal v duchu specifikovat, zda by tato zpráva měla být interpretována jako dobré nebo špatné zprávy. To, co si nejvíc přál, bylo potkat xaharaxe, svého společníka virtuální, jeho virtuální milenec, jeho komplic na tolik hodin... jeho elf. Xaharax byl vždy výjimečný, ode dneška kdo ji potkal na chatu. Stále si pamatoval mráz, který mu běhal po zádech. když xaharax napsal "...je to jako bych ti byl stále na klíně...", pak poznal, co to doopravdy je cítit potěšení, zvláštní potěšení, cítit jeho přítomnost tak skutečná, tak vzdálená a tak skutečná. Čas plynul, ale stále Pokaždé, když si na to vzpomněl, usmál se zvláštním úsměvem. Dva nekonečné dny a dva příliš krátké dny. Tolik a tolik vjemů... bylo těžké pokusit se je uspořádat. Příliš mnoho komplex. ..... Nervózně se podíval na dveře. Ztratil jsem zrak následovat kroky, které nikam nevedou. Jeden krok, další, znovu zírání a zvláštní bolest v břiše a najednou pot studený na čele a teplý v rukou. Neváhal ani chvíli. Teď byla skutečná, bruneta, oblečená top a těsné kalhoty. Na jejím těle bylo vidět krásu. speciální. Šel mu naproti. Sucho v ústech a rychlý srdeční tep že to mohl vnímat každý, kdo byl blízko a pozorný. Jen ještě pár metrů, když se zastavil a sáhl do kapsy kalhot. tabák. Xaharax se rozhlédl kolem a snažil se uhodnout, kdo z nich. tolik lidí by jím mohlo být. Pár sekund a váhavě pokračovala v chůzi. - Silvie? A jejich oči se setkaly. Nastavil jsi podvod další, s takovou intenzitou, že se spojení zdálo skutečné. Jedna minuta, dvě minuty Možná? Čas nehraje roli, nemá žádnou hodnotu a má nekonečnou hodnotu. Pootevřené rty obou ukazovaly touhu po učinit tolik nahromaděných vjemů skutečnými... jen pár centimetrů, nekonečný prostor mezi fyzickou touhou a lákadlem neznámého. A nepostřehnutelné pohlazení na Xaharaxově tváři a jejich rty spojené s takovým něhu, že jejich těla jako by bledla a splývala v neskutečný mrak. - Jak se máš? - Vítejte lásko. Slova jsou zbytečná, když mluví pohledy a pohlazení Mají schopnost přenášet pocity. Někdy k tomu nejsou slova vyjádřit kouzlo okamžiku, pak jsou to duše, které mluví... a Jejich duše už byly starými přáteli. Drželi se za ruce a ztratili se ráno v Madridu. On jasná obloha ohlašovala horký den. .....