Obloha ztmavne a zbarví se do rudě západu slunce. Stíny v místnosti se prodlužují, dokud moje postava není jediná, která

Obloha ztmavne a zbarví se do rudě západu slunce. Stíny v místnosti se prodlužují, dokud moje postava není jediná, která zůstává osvětlena v železném, kamenném a popraskaném a špinavém skleněném okně té místnosti. Můj pohled s očekáváním zvažuje cestu čekající na svůj příjezd... Vím, že je blízko. Každý pór mé kůže, každá buňka vibruje, protože to vím. Čekal jsem na tvůj příchod, můj učiteli, několik dní... Kde jsi? Během let vaší nepřítomnosti jsem udělal, co jste ode mě žádal... Kde je odměna vaší společnosti? Každý den jsem cvičil každý pohyb, který jsi mě naučil, obalil jsem své mladé tělo válečným nátěrem, aby mi dodalo sílu potřebnou k uskutečnění tvých plánů...Kde je tvůj slíbený návrat? Od té doby, co jsi odešel, se mě už nikdo nedotkl, nikdo mě nepohladil po kůži, ani aby si vyléčil rány z bitev. Jen mé tělo hledá dotek tvých hrubých a tlustých rukou. .. na dlouhou dobu. Potkal jsem tě, když ti bylo pár let, a ze všech sis vybral mě. Bylo to poprvé, co se tvá holá ruka dotkla mé a zavedla mě na to pusté místo uprostřed pustiny, kterým se Země po Velké válce stala. Zachránil jsi mě z toho temného místa a dal jsi mi mou první zbraň, můj první meč. Naučil jsi mě, jak ho používat, jak ho držet za rukojeť, jemně, když je sám, jednou rukou a pohybovat s ním shora dolů, abych poznal každý jeho reliéf. Znáte každý detail vašeho kovaného kovu. Jak ji přivést ke rtům, abych do ní vdechl teplo před každou bitvou, jak ji pohladit oběma rukama, aniž bych ji nechal spadnout na zem, a přivést si ji na hruď, když jsem potřeboval útěchu ve své osamělosti, ve vaší nepřítomnosti. Každou noc se jeho čepel dotkla mé bílé kůže ozářené měsícem, cítíc stejný chlad, se kterým ses na mě rok co rok díval, a přesto jsi tak blízko, mistře. Po léta se v mých útrobách rodila touha. Od té noci, kdy tě se zvědavostí mladé dívky špehoval ke svému učiteli, který ho pronásledoval chodbami, lehký a tichý jako pírko. Toho dne jsem viděl tvé tělo takové, jaké bylo, jak jsi neučil bytosti toho světa, ale tvého. Voda vám stékala po zádech s vytetovanými tajemnými symboly, díky čemuž se leskl každý centimetr vašeho absolutně svalnatého těla a dlouhé mokré vlasy rozpuštěné bez orientálně střiženého culíku, který vždy působí střízlivě. Široká ramena, která podporují tíži vašich desetiletí zkušeností... Nebo možná je jich víc? Nikdy jsi mi neřekl nic o sobě, kolik ti může být let, nebo možná staletí... kdo ví. Dokonce i v těch nocích, kdy meč neuspokojuje mou touhu, mi ruce klesají po břiše a ztrácím se v mém ohnivém sexu, vzpomínajíc na to, jak ta široká záda končila silnými a pevnými hýžděmi... Nikdy jsem neviděl tvého člena, ale není dne, kdy bych o tom nesnil, abych to cítil stejně, jako jsem cítil ten meč ve svých rukou... Moje myšlenky letěly a moje oči se zavřely, když jsem si to pamatoval na další noc. Ruka spočinula na mé polonahé hrudi a sundala ji z obnošeného černého trička. Každé pohlazení na mých bradavkách, v mé mysli jsou to tvé rty. Kroutím je, hladím a štípu, představuji si, jak to dělají vaše prsty, váš jazyk se jich dotýká špičkou, děláte s nimi kruhy, oba, aby byly tvrdé a na hraně, protože jsem si jistý, že je rád cítíte, když se na mě dostanete na hrudi... Zatímco moje ruka hladí mé pohlaví přes kalhoty z jemné a roztrhané látky. Ústa se mi kouše do rtů, oči zavřené. Skoro cítím, jak mi tvůj dech stéká po tváři z mého krku... překračuje tu jemnou hranici mezi pánem a milencem... Vím, že to nikdy nemůže být, ale moje tělo, když si konečky dvou prstů stírám klitoris, to odmítá přijmout. Moje mysl je oklamána, aby si myslela, že jsou to tvoje ústa, která se snaží strhnout mé šaty, aby se do mě dostali. Znovu zvedám ruce, procházím tělem ke svým kozám, pevně je chytnu, pohybuji jimi, aniž bych přestala stimulovat moje bradavky, vím, že je máš ráda tvrdé, jsem si jistá, a to je to, co chci, abys to cítila. Sedím na parapetu a právě jeho konec končí tam, kde sedím. Jedna noha nahoře, druhá na ní opřená, bosa...Koutek je ve výšce mé vlhkosti a já se s ním začínám stimulovat... Jsem si jistý, že tvůj penis je tvrdší než tohle a žhavější... ale v mé mysli je to ona, kdo tráví čas tím, že mě nahoře hladí, zatímco ty dychtivě olizuješ všechno, na co tvoje pusa dosáhne na mém těle. Občas mi z krku uniknou drobné sténání... na tom místě jsou někteří ze služebníků mého pána, kteří dělají svou práci, budou mě poslouchat... ale koho to zajímá? Je to můj pán, který si se mnou dělá, co chce... no, vlastně to já řídím svého pána. Cítím, jak mi jeho pálivé sliny stékají po břiše, po břiše a odsouvají mi kraťasy stranou, až mi vrzají švy. Stejně jako tvůj dlouhý jazyk se vplíží dovnitř, mísí tvé sliny s mými vlastními tekutinami a smáčí část tvrdého kamene parapetu. Místnost se začíná zahřívat mým vlastním teplem, okno se zamlžuje a já se začínám potit. Moje prsty stimulují můj klitoris, pohybují ho mezi dvěma prsty nebo ho nepřímo stimulují přes oblečení, pro mě jsou ty prsty jeho, které se mě snaží připravit na to, abych ho přijal. Tvrdý a připravený být se mnou za jedno, hledat extrémní potěšení a rozlévat se do mě. Vložím dva prsty a dosáhnu bodu maximální rozkoše a z mého hrdla se teď bezostyšně ozve hlasité, slyšitelné sténání. Zvyšuji tempo, ale potřebuji víc, potřebuji cítit něco širšího... tak jsem tam dal další dva prsty, všechny kromě palce. Jsem tak roztažená a otevřená, že to vypadá, že se uvnitř roztrhnu, ale ne... vím, že nejsem... Vím, že by mě napíchl ještě víc a že bych cítila, jak mě jeho péro otevírá, až si myslím, že bych se zlomil uvnitř... není z tohoto světa, takže nic z jeho nemusí být odtud. Pohybuji prsty trochu nemotorně, ale aniž bych ztratil rytmus, jsem tak mokrý, že se na kameni, kde sedím, začíná tvořit malá loužička. Voní to jako můj vlastní sex, ale moje mysl to splývá s tím, co jsem si jistý, že má. Můj pán se prudce pohne, skoro až k mým kloubům, strká do mě, takže mě křičí stejně jako teď. Aniž by se přestal dotýkat mých bradavek, skoro mě zranil svými tesáky. Ale můj sex by mu určitě nestačil... snažil by se mě zaplnit všemi dírami v mém těle... takže ruka, která energicky pohybovala mými kozami, sjela dolů tam, kde byla ta druhá, a překonala ji... a dosáhla mého řitního otvoru. Když mé vlastní tekutiny stékají, namočím si prst a pohybuji s ním v kruzích kolem vchodu... aniž bych vstoupil... Jsem si jistý, že by si hrál, aniž by ze mě vytáhl svůj penis. Aniž by ke mně byl tak těsný, že bych cítil jeho mocné koule na svých vypouklých rtech plných vzrušení a žáru. Vložil jsem prst... už to nejde dovnitř, nikdy jsem tam nic nedal... ve skutečnosti se mých nejintimnějších partií nikdo kromě mě nedotkl, nikdo kromě mě a přízračných rukou a kohouta mého pána. Troufám si vložit další dva prsty. Je to trochu vynucená pozice, ale můžu pokračovat. Jsem úplně otevřený s nohama, dívám se na dveře, zády k oknu, abych se patami opřel o kámen okna... kdyby někdo vešel... kdyby vešel můj učitel... Aniž bych vytáhl ruku ze svého nitra, pohybuji dvěma prsty v zadku, vytahuji je a vkládám, dokonce i v kruzích, ale je to víc, než dokážu unést. Rychlost mých pohybů raketově stoupá, cítím, že přichází orgasmus. Kontrakce mých vnitřností jsou brutální, až mi více sevřou prsty, stejně jako ty na zadku, které mi vyhánějí prsty ven. Mé sténání jsou téměř výkřiky autentické a primitivní rozkoše. Cítím, jak by mě to naplňovalo, jak by se to mísilo s mými vlastními tekutinami, které nepřestávají smáčet studený kámen a dělají z něj spoluviníka toho přízračného prachu. Když vše skončí tak náhle, jak to přišlo, zůstávám sedět, bez hnutí, s rukama položenýma na ohanbí a těžce dýchám. Z hanby představovat si, že to dělám s člověkem, který mě prakticky viděl vyrůstat, s nímž jsem sdílel znalosti předků a prastarou moudrost, s nímž jsem praktikoval nejhorší válečnou taktiku, mi ještě více zčervenají červené tváře. Zrzavé vlasy mi padají mokré po zpocených zádech a padají na okenní tabule... Všímám si, jak to štípou. A zatímco lapám po dechu, všimnu si, jak mi běhá mráz po zádech, což mě nutí otočit hlavu a znovu se podívat na cestu napůl skrytou ve stínech časné noci... Na silnici, pár metrů od dveří, stojí muž... mluví s jedním ze strážců. Její vlasy shromážděné do orientálního culíku jsou rozmazané stíny a její opálená, zjizvená kůže je sotva viditelná. Ale jeho kovová ramenní vycpávka se leskne a odhaluje jeho polohu, ačkoliv díky jeho tmavému oblečení vypadá jako temný duch... Zvedne svůj černý pohled a podívá se mi přímo do očí... můj pán se vrátil.