Počet starých knih, že člověk není žít před sto lety. Že tělo je slabý a že víme jen to, že nevíme nic. Starý účet Lidé,

Počet starých knih, že člověk není žít před sto lety. Že tělo je slabý a že víme jen to, že nevíme nic. Starý účet Lidé, že smrt a zapomnění a čas a paměti jsou stejné monster S různými názvy. A je zde také staré příběhy z přídržných tyčí na Muž za čas a espacio… Město, ve kterém žil, nebo Argentina, nebo mexická nebo Venezuela, nebo Uruguay. To by mohlo být vše a žádné Jednou. Who cares? Nezáleží. Jméno mé školy nejsou důležité. Llamenla chtějí, ale dát jméno básníka. Dokonce ani dovážené Příliš mnoho zdí, oprýskané nebo zlomené sklo, ani Vlhkost skvrny na chodbách, ani praskliny kolem schodů a V rozích. Ještě méně se starat o jména svých spolužáků, Dovolte jen říci, že jsme byli pravidelně třídy s jejich kromě buranů s vaším násilníků, S jeho krásné holky a jejich holčičky seznamy, s jejich učebnice, jejich Sbírky obchodní karty, fotbalu a jejich polibky pytláky v Dětské hřiště. Učitel neví, kdyby žádný název. Ani jsme požádali Kdy jindy. Vyzvali jsme ho Master, možná že jméno, tak jako u mnoha věcí v této Život postrádal význam. Váš vzhled? Představte si učitel. V To nám připomínají, že jsou uloženy ve svém srdci, změnit jejich životy. Protože A on byl. Nezáleží na tom, zda jeho vlasy byly pokryty závoj Nevado del Čas, pokud byla vysoká nebo nízká, pokud jste nosil brýle nebo ne, barva očí, vše To dává stejnou proč nikdo nevšiml tyto tretky. Když učitel hovořil, všechny jsme se zaměřili na ústa, proč Její rty byly barvu, plněné v učebně. Když učitel hovořil, Problémy našich životů byli daleko a starověké básníci v blízkosti a Slova přátelům, jemně hladil srdce každého z nich. Když učitel hovořil, jeho hlas byl hluboko v mysli vypracované Poezie, krásu, půlkruhy ovládacího čepu a rainbow, Polibky a mazlení, mládež a Zkušenosti. Čas od času učitel byli překvapeni s některými Historie. A když se příběhy, jsme museli zavřít oči a Cestování. Jsme letěli na vzdálených městech v minulosti a budoucnosti, podmíněné Preterit a nedokonalé. Byli jsme nad rámec naší mysli, otřásla v měkké Hlas našeho pána a my elevabamos nad mraky, zatímco Byl život pod nohama. A oba vidí hlavní každý den zasedání v jeho tabulky, Objednávání dokumentů, nám své příběhy, přišli jsme k názoru, vždy Já bych se zde počítat. Považovali jsme za věčné, domnívám se, že dokud Den, kdy jsme šli do třídy, že nikdo. Prázdné židle hlavního Předsedat ve třídě ve stínech a ticho. Těšíme se na rozpacích, myšlení, To se mohlo stát. A najednou se objevila companion běží téměř létání, Dveřmi, kouříte a supí... - Je učitel a běží!" Křičel.- jsem viděl v Station! Na Nesouhlasný šepot zemřel na ticho. Vzduch se stal tak Husté v okamžité, vypnuté všechny hlasy pěchotě . Byl to jen Nyní však nastal čas v klidu, zatímco naše oči ho mezi jejich Kolegové na někoho, kdo věděl co dělat, ale nikdo se nic. Nikdo směrem Nic, dokud posedlý společné myšlení, neviditelná síla, On a naše nohy začal šílený závod do stanice. Jsme dorazili unavení vyčerpané, obávají. Obávají, že Master již opustil aniž by byli schopni rozlučte se s ním by to bylo Vlevo s jejich kufry a kufříky naplněné knih, déšť, slunce a příběhy. Ale i Tam byl při pohledu z druhé strany vlaku okno s vaší Věčným úsměvem na rtech, ty rty, tolik legendy učinila na nás. S. Chtěli jsme vám tolik věcí před odchodem z. Tolik Objímá, jak mnoho poděkování oběma..., spojené s jedním hlasem, bez S plánovanou, a on neměl nic společného s výjimkou jeho studenti, všechny z nás Musíme zvýšit na nebi jediná věc, dalo by se říci, že jedinou věcí, se narodila naší Srdce a mysl a naše rty najednou. Uvedení všech Naše hlasy v a křik turné po samota na stanici. "Brzy na viděnou!!!- snil o všechny hlasy studentů, A naše rty unikl, a tvarů, barev a příběhy, všechny nepublikované Spolu s těmito dvěma slovy. "Brzy na viděnou!" říká v jeho očích roztržení a titilo Sono, mezi námi a, píšťalka vlaku ... Zařval kol a resoplaron řazení rychlostních stupňů před Vlak byl uvedení do pohybu. Hulka zahájil svou cestu a učitele On šel daleko víc a víc z nás. Nic víc opuštění stanice, všichni jsme byli schopni Jak se vlak byl oddělen od povrchu kola zapomněl na kolejnice, Je ho doprovází a vozidlo se zvýšil ve vzduchu, ztrácí sám sebe v oblacích Tu otevřel cestu přenesením do nebe na paprsek slunce.